3 denní výlet do Alp – St. Johann in Tirol

Sedím si takhle v práci, hlavu plnou špatných myšlenek-starostí a najednou mi přistane na telefonu zpráva od Andy. Prý jestli chci vyrazit na hory do Alp? V jedné vteřině mě zaplaví najednou vlna štěstí a zároveň vlna znepokojení. Mám nebo nemám. Chci, ale… To prokleté ale… Volám tedy nejprve Kubovi, zda se obejde na 3 dny bez auta. Kýve, že ano a tak je rozhodnuto. Pojedu. Nic mi v cestě nebrání a nevyužít toho by byla doslova blbost. Navíc, změna mi prospěje. 

S tím váháním… Za to vlastně ani tak nemohu já. Jsem váha a mám to prostě v povaze. :D

NEDĚLE / PONDĚLÍ

Odjezd byl v pondělí ráno a nás toho čekalo přes víkend tolik… Andy se musela dopravit z Islandu, kde teď studuje, do Prahy. Já musela do Děčína odvolit, na ples a zpět do Prahy. Navíc jsme musely s Andy ještě stihnout v neděli Hervis, kde pro nás měly být připravený věci na lyžování. Když jsme se konečně dostaly obě domů, tak nás čekalo ještě balení. Ale zvládly jsme to na jedničku a já v pondělí ráno po sedmé vyjížděla pro Andy, která dokonce měla připravenou i svačinu na cestu. Pustily jsme tedy playlist plnej oldschoolovek (ten jsme si vytvořili s Kubajszem, Maxem a Sabčou na cestě do Španělska – link tady) a vyrazily jsme s Andy směr Alpy. 

Cesta

Cesta z Prahy do St. Johann in Tirol nám měla podle navigace trvat cca 5 hodin (504km). Daly jsme si tedy raději rezervu, kdyby náhodou cesta nebyla úplně hladká. A udělaly jsme dobře. První kolona byla před Plzní a druhá před Mnichovem. Naštěstí obě nebyly nijak hrozné a rychle to uteklo. Další výhodou této cesty je, že nepotřebujete ani dálniční známku mimo české. Německo je bez problémů a v Rakousku jsme se na dálnici ani nedostaly. Nebyla tedy vůbec potřeba. :) 

St. Johann in Tirol 

Malé městečko uprostřed hor. Už při příjezdu Vás vítá pohled na hory, který se prostě jen tak neomrzí. ♥  Na hotel – Explorer hotel, který byl kousek od centra městečka, jsme dorazily v půl druhé. Hotel to byl hezký, moderní styl kombinovaný se starým dřevem. To dřevo bylo naprosto užasné a obě jsme si ho s Andy zamilovaly. Po příjezdu jsme se najedly a po chvilce vyrazily na první program, který nás čekal. 

 

Winter hiking 

Sraz byl u info centra přímo v centru městečka s průvodcem a dalšíma dvouma “turistama”. Moc jsme s Andy nevěděly, co si přesně představit. Vyvezou nás někam a my půjdeme nějakou trasu nebo nám dají sněžnice a vezneme to skrz lesy okolo St. Johann? Nakonec jsme se trefily s možností číslo dvě. Vyrazili jsme s rakouským průvodcem směr les a musím říci, že sněžnice jsou super. Sice s nima chvilku chodíte zvláštně, ale velmi rychle si zvyknete a naučíte se jak chodit. Má jediná nevýhoda byla ta, že jsem nerozumněla německému výkladu na co si dát pozor a jak v nich chodit. Instruktor totiž zvolil němčinu vzhledem k tomu, že je snadnější, když nerozumí jeden německy než dva anglicky. :D Mně to nevadilo, dokud jsem se krásně nevyválela ve sněhu při couvání, které se ve sněžnicích nesmí. Andy v tu chvíli chytla neuvěřitelný záchvat smíchu a já taky. Když jsem se dostala zpět na sněžnice, tak mi Andy říká, že se v tom nesmí couvat. Na mou odpověď “to já ale nevím” mi odpověděla, že to instruktor říkal, ale že mi to jaksi zapomněla přetlumočit. :D Kámoška! :D 

P.S.: Jestli se rozhodnete také někdy vyrazit na sněžnice, tak vyražte v čas ať někde chytnete krásný výhled na západ slunce. My ho bohužel nestihly vzhledem k čekání na ty další dva turisty.  

Cubo Restaurace – večeře 

První večer jsme měly večeři v Cubo restauraci, která je opět v centru městečka. Restaurace je v úplně nejvyšším patře budovy, takže z ní může být krásný výhled. Ten jsme bohužel my nestihly, jelikož jsme se ze sněžnic vrátili až za tmy. Nicméně to nevadí, do restaurace jsme šly hlavně za jídlem. 

Před restaurací jsme měly sraz s Theresou, která byla z info centra a měla nás na starosti. Večer to byl super, Theresa je skvělá a navíc nám vyšla vstříc naprosto s každým nápadem k programu. :) A jídlo? Výborný! Já měla díky Kubovi a jeho fotce asijské večeře neuvěřitelnou chuť na něco asijského, takže jsme nakonec s Andy zvolily wok nudle a pochutnaly jsme si. Jako dezert jsem si dala brownies s čokoládou a to bylo naprosto vynikající. Andy s Theresou zvolily trio dezertů, kde ochutnala od každého kousek. Na závěr jsme daly ještě mochito, které bylo silné a dobré. 

 

ÚTERÝ

Snídaně

Snídaně byla zajištěná na hotelu a musím říci, že možnost udělat si vajíčka nebo slaninu podle sebe mě dostala. K dispozici jste měli několik plotýnek, pánviček, nakrájenou cibulku, zeleninku, připravenou slaninu, vajíčka, bylinky atd.. To se cení. Já jsem sice na sladké snídaně, ale jednou za čas si i já ráda dám slanou snídani. Andy tedy neváhala a hned první den si udělala vajíčka. :) Vedle slané snídaně bylo k dispozici vše. Od nejrůznějších musli, jogurtů, ovoce, pečiva, marmelád, džusů, čajů, kafe atd.. Prostě dle našeho gusta. 

Bunda, kalhoty, čepice – Berger/Hervis sport

Lyžování 

Hned po snídani jsme vyrazily půjčit si lyže přímo v půjčovně Noichl Rent pod lanovkou. Po příchodu do půjčovny se nejprve zastavíte u takových “počítačů”, kde si zvolíte svůj jazyk a vyplníte Vaše jméno, váhu, výšku, jaký typ lyžaře jste atd.. Po dokončení Vám vyjede lístek s informacema a ty předáte obsluze. Ta Vám pak na míru vybere lyže, hůlky, lyžáky nebo snowboard a boty. Po vyzkoušení lyží (délky), přeskáčů a nastavení vázání jsme vesele mohly vyrazit na svah. Kabinovou lanovkou jsme si vyjely z Harschbichl Hauptkassa až na vrchol Harschbichl do výšky 1604m. Na vrcholku jsme nejprve pořídily několik fotek a až pak jsme vyrazily po červené dolů. 

Angerer Alm – oběd na svahu

Pro oběd nám byla doporučena restaurace přímo na svahu – Angerer Alm . Je to taková klasická rakouská restaurace, kde si můžete dát klasická jídla. S Andy jsme obě zvolily jejich zapečené brambory s masem a vajíčkem. Byly vynikající. Během našeho oběda začalo slušně chumelit, takže když jsme se vrátily zpět na svah měly jsme ten nejvíc dokonalý povrch na lyžování. 

Velkou výhodou je, že sjezdovek na této hoře je opravdu hodně, takže se nemusíte bát přeplněného svahu lyžařů. Nám se dokonce stalo, že jsme měly chvílema celou sjezdovku jen pro sebe. Bylo to dokonalé. 

SPA 

Po lyžování jsme měly domluvený vstup do bazénu – Panorama Badewelt, kde jsme nakonec celou dobu byly jen a jen ve venkovním vyhřívaném bazénu. V bazénu bylo několik možností, buď jste mohli klasicky plavat nebo si lehnout na takové ty vodní “lehátka” s bublinkama atd.. Nejlepší bylo, že nám hodně hustě sněžilo, takže teplá voda a nad náma chumelenice (ta nám zas tak nevadila, jelikož horká pára z vody se o ní postarala). Pro mě bylo i tohle skvělý. 

P.S.: Welness byl i na hotelu, ale chtěly jsme zkusit něco dostupného pro všechny a né jen pro hosty hotelu. :) 

Večeře a drink 

Náš poslední večer jsme začaly nejprve drinkem v Post bar s Theresou. Já si dala oblíbený Moscow Mule a Andy zkusila London Mule, kde je místo vodky gin. Po drinku jsme zamířily opět do klasické rakouské restaurace Gasthof Zum Dampfl. Já si dala guláš s knedlíkem a Andy měla šílenou chuť na hamburgr. :) Můj guláš byl moc dobrý. Maso se jen rozpadalo a knedlíky byly vynikající. ( Já jsem na knedlíky hodně náročná. Jen tak nějaký mi nechutnají a tydy byly vynikající. )

STŘEDA

Středa opět začala výbornou snídaní. Následně jsme si v klidu zabalily, odhlásily se a vyrazily na psolední winter hiking bez sněžnic (ale s ježdíkama). Nakonec nás přepadlo tak šílený počasí, že jsme zalezly do jedné restaurace s šíleným majitelem, kde jsme si daly teplý čaj a kafe. Po dopití nemělo cenu čekat déle v restauraci a tak jsme zamířily jsme. Z původního plánu rychle k auto se stala nakonec hodinová jízda na ježdíku a neustále vybíhání kopečka zpět nahoru. :D (Kdo jste neviděl stories, tak šup ke mě na instagram. Na profilu mám uložené všechny stories z Alp pod názvem Aply – Tirolsko)

Po návratu k autu jsme vyrazily už směr Praha. Cesta byla docela zajímavá. Chytly jsme neuvěřitelnou chumelenici, takže na dálnici jsme chvilku jely i 40km rychlostí a sotva viděly metr silnice před sebou. Naštěstí jsem na sněhu měla autoškolu a navíc i dojíždění do Liberce do školy mě vyškolilo úplně neuvěřtelně. A na závěr jedno moudro dne: Důležité je se totiž z té cesty nesložit hned na začátku. :)

 

To by bylo k našemu holčičímu tripu do Alp vše. :) 

 


A tady najdete vše k Andy :)   

Blog: fitfab.cz

Facebook: Fit & Fabulous • Andy fitness blog

Instagram: Andy.fitfab

FitFabStrong: FitFabStrong.cz

Comments

comments