Otevřená recenze na bosé boty
Já a bosé boty… Když se tohle téma nadhodilo přede mnou, tak jsem si pokaždé vybavila ty šílený lidi v Praze, co měli na nohou takové ty prstové boty. A jelikož prstové boty bych si na sebe nikdy nevzala, tak mě ani nenapadlo se o to více zajímat. Nicméně můj loňský úraz mi lehce přehodnotil život. Díky velkým bolestem a všelijakým komplikacím, které by Vás asi ani ve snu nenapadly, jsem nad bosíma botama, lehce z donucení, začala přemýšlet.. Na můj popud to rozhodně nebylo, to se přiznám rovnou. Bylo to na doporučení spojené s cestováním. Ono sedět v autě x hodin bolí, výšlap do kopce bolí, scházení kopce dolů taktéž. Prostě „zlomit si zadek“ není jen tak..
Na rovinu říkám, že jsem lehce skepticky nejprve koukala na e-shop a poté až přišla do obchodu. A jediným štěstím, proč jsem přišla do obchodu bylo, že v 90% na eshopu ty hrozné prstové boty nebyly. Předvybrala jsem si jedny jediný boty. Žádné jiné se mi ani v tu chvíli na e-shopu nelíbily. Některé věci člověk prostě musí vidět na vlastní oči.. Nicméně i přesto jsem si předvybrala látkové jemně růžové balerínky s tmavě modrým pruhem. V reálu pak na noze vypadaly kupodivu velmi dobře, tak jsem je vzala.
Vyzkoušela jsem je prvně v Německu a Rakousku, kam jsme jeli na prodloužený víkend. Ani nevím co jsem čekala, lítat se v nich nedá… Nicméně musím uznat, že některé bolesti byly o poznání snesitelnější. S balerínkama jsem sice do kopce nešplhala, ale vše ostatní dost zpříjemnily.
Pak následoval výlet do Slovinska a pokus o výšlap do poloviny Triglavu. Malé cíle si nedávám, já vím, ale když se Vám lehce překope život, tak se nějak automaticky stáváte víc aktivníma a za každou cenu nechcete, aby Vás něco takového omezovalo v normálním životě. Nicméně zpět k výšlapu, který byl totální průšvih. Od poloviny cesty na Dom na Komni jsem nezvládala už ani krok. Bolest, kterou jsem měla byla tak šílená, že bych klidně i řekla, že jsem chvílema měla před očima černo a nevím nic. Na nohou jsem měla moje opravdu prošlápnuté, kvalitní pohorky, které rozhodně nebyly levné. (Musím teda ještě přiznat, že tenhle kopec byl prvním náročnějším terénem všeobecně po mém úrazu.) A jelikož na výlety jsem chtěla chodit a v hlavě jsme plánovali cestu do Norska nebo na Island, tak jsem to brala i jako testovací výšlap. I přes doporučený zákaz užívání dalších léků na bolest, krom předepsaných léků, jsem do sebe kopla další prášek. Po půl hodince se bolest zmírnila a já z Domu na Komni zvládla pomalu scházet dolu. Ke konci kopce už to bylo úplně v pohodě a věřejně tímto pasuji Nimesil na mého nejlepšího přítele.
* Ještě musím zmínit a zároveň znovu poděkovat Kubajszovi. Bez něj bych nevylezla ani na Dom na Komni. Můj parťák pro všechno. Pro to dobré i pro ty životní průsery.
Po výšlapu do poloviny Triglavu mě žádný jiný extra výšlap nečekal, až teď, v Norsku. Do předu jsem rovnou věděla, že v mých pohorkách to prostě nedám a napadlo mě, že když ty jejich balerínky jsou nad očekávání v pohodě, tak proč nezkusit pohorky. Až na tu cenu pokus nic nestojí.
Norsko a první pokus o výšlap po Slovinsku. Kuba nám naplánoval vyhlídku Rampestreken a pak ještě kousek výš na vrchol. Neříkám, že jsem neměla žádné bolesti. Měla, ale byly opravdu malé a já zvládla vyšplhat se jak na vyhlídku, tak na vrcholek. A zvládla jsem i cestu dolu a to je pro mě nejdůležitější.
Zkušeností s pohorkama si mě bosé boty získaly a já na ně nedám dopustit i přes to, že každému se prostě nemusí líbit. Všechny své boty za bosé určitě nevyměním. Jak jsem už psala, módu miluji. Nicméně, jak říká Janička z Cukrfree.cz. Je lepší být aspoň 50% než 0%. Pohorky i balerínky své místo u mě už mají a pomáhají mi právě tam, kde potřebuji. U cestování, u sportu, u turistiky. Dneska jsem pořídila i tenisky na cvičení a na léto si plánuji koupit klasické černé balerínky do města. Ty se totiž nikdy neztratí a vypadají normálně a hezky. ♥
Tak a to by bylo k mé až moc upřímné recenzy s kouskem soukromí vše. Já se jdu připravit na trénink po měsíční pauze a vy se mějte krásně. ;)
Vaše Marťa
