Výlet do Slovinska – den 1. a 2.
Kdo nás sleduje pravidelně, nejlépe na instagramu, tak ví, že jsem vyrazili na výlet do Slovinska. Tak se hezky usaďte, vemte si do ruky něco dobrého k pití a pojďme na to. :)
Slovinsko je země, ve které jsem já osobně nikdy nebyla. Kuba tam byl už před pár lety díky DH závodům. Abych pravdu řekla, tak mě hodně překvapilo, když mi Kuba řekl, že bychom teď pro změnu mohli sem. Hodně jsem se těšila, protože to je zas něco nového. Trasa byla jasná, no jasná… Jako vždy se daly nějaké body, které bychom chtěli vidět a zbytek se jako vždy ukáže. Naše cestování je tak trochu spontánní. Když se nám cestou něco líbí, tak tam prostě zajedem nebo zastavíme. Už několikrát jsme takhle objevili místa, která za to opravdu stála. :)
Teď už ale k cestě..
STŘEDA
Náš odjzed jsme si dali na středu večer. Cestovat v noci je přeci jen trochu víc příjemnější než přes den, kdy jsou pařáky. Navíc máme rádi, když můžeme začít den východem slunce už někde na horách. Vyrazili jsme tedy okolo osmé večer směr Glossglockner (Rakousko). Původně jsme ho v plánu neměli, ale zajížďka z našeho původního plánu byla jen 100km, takže nebylo o čem diskutovat a jelo se. :) Na parkoviště před vstupní bránu jsme dorazili okolo půl druhé ráno. Rozložili jsme postel, spácáky a šli jsme spát.
Když dorazíme někam v noci, tak miluju buď raní překvapení z toho, jaké hory jsou „vedle“ nás nebo noční oblohu. Když je jasno, tak ty hvězdy jsou nádherné. Teď jsme měli štěstí na jasnou oblohu a dokonce bych řekla, že jsme viděli i mléčnou dráhu. Astronom nejsem, ale vypadalo to tak. :)
ČTVRTEK
Budíček jsme měli na pátou ráno tak, abychom mohli vyrazit ihned, jak Glossglockner otevřou. Důvod byl jednoduchý, východ slunce. Rychle jsme tedy vstali, uklidili postel a vyrazili k bráně. Vstupné stálo pro auto 35 € na celý den. (Pro motorky je to 25€ a cyklisti mají snad vstup zdarma.) U vjezdu dostanete i mapku, kde je vyznačená celá trasa a jednotlivé body k zastavení. Dozvíte se nadmořské výšky atd.. To pro nás bylo dost přínosné, protože jsme věděli, že hned první 3 body jsou pro nás o ničem a nejlepší bude rovnou pádit na stanoviště číslo 4. Když jsme tam dorazili, tak se nám naskytl nádherný výhled na hory okolo. Rychle jsme zaparkovali auto a vyrazili jsme skákat jak horský kozy po hřebenech. Bylo tam krásně a zhruba po hodince focení a prozkoumávání jsme se vrátili zpět k autu a vyrazili pokračovat dál. No, pokračovali dál se moc říci nedá. Neustále jsme někde zastavovali. Támhle fotit sviště, o kousek dál horské krávy, jinde zas na divokou vodu, pak vodopády, jezera atd… V Glossglockneru je toho opravdu hodně. Proto už teď víme, že příště ho dáme znovu a rozhodně si zaplatíme přespání v něm. Správně se v něm nespí kempovat, ale třeba na stanovišti číslo 4. je hotel, takže můžete přespat rovnou tam a vidět nádherný východ slunce. :)
Východ na Glossglockneru
Vodopád, který jsme objevili
Kubajsz a jedna kráva :D
Po nějaké době jsme zastavili na odpočívadle u silnice a dali office. Bylo zhruba už 11 odpoledne a od ranního budíčku před pátou jsme potřebovali už zastavit. Udělali jsme si na ohřívači kafe, vytáhli jsme počítače a chvilku pracovali. Pro mě tohle byla rozhodně jedna z nejlepší kanceláří za celý život. Nádherný výhled na hory, na dokonale modrou vodu v jezeře s přehradou, na bučící krávy pod kopcem. Bylo to boží a klidně bych tam pracovala častěji. Tam to šlo samo. :)
Odpočívadlo pod Kaiser-Franz-Josefs-Höhe vyhlídkou
Cestou dolu k výjezdu jsme měli ještě několik zastávek, kde jsme jak jinak fotili o 106. Je tam toho spousta. :) Tohle místo rozhodně doporučujeme. Ta zajížďka se nám vyplatila.
Jedny z mnoha našich nečekaných zastávek cestou na Slovinsko po výjezdu z Glossglockneru. :)
Kostel v Heiligenblut
Aichhorn vodopád
Dalším místem, které jsme měli v navigaci jako jasně dané byla Kranjská Gora. Cesta tam byla docela vtipná. Vyjeli jsme kopec, který měl 18° stoupání a všude byly cedule s upozorněním, že je potřeba si podřadit ze 4 na 1. Díky bohu, že pašík je v pořádku a tenhle kopec zvládl v pohodě. Nahoře na kopci jsme totiž viděli některé odpoadlíky, kteří to uvařili. (Takže jestli nemáte úplně v pohodě auto, tak to raději vemte jinudy.) Na kopci byl i hraniční přechod, takže hurá Slovinsko je tu. :)
Kranjskou Goru jsem dali i cestou zpět domu a trochu více jí prošmejdili. Teď jsme dali jen koupačku v šíleně studené, ale božsky osvěžující vodě. Kdo viděl stories, tak asi pochopil jak moc studená byla. :D Po vykoupání jsme se vydali směr Bled.
O tomhle jezeře Kuba několikrát mluvil i před samotnou naplánovanou cestou, takže jsem se na něj těšila. Nicméně musím přiznat, že jsme toho měli už za celý den dost, takže mi tak nějak nedošlo, že na právě Bledu je ten ostrůvek s kostelem. Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsme jeli přímo okolo a já radostně vykřikla „jééé, tady je ten kostel“ :D No co Vám budu povídat. V tu chvíli ze mě Kuba neměl moc radost. :D
Ostrůvek s kostelem na jezeře Bled
Na Bledu jsme rovnou zamířili na vyhlídku, ze které je vidět na celé jezero s ostrůvkem a kostelem. Vyhlídka je to dost známá, takže jsme tam potkali hodně lidí. Jestli tam chcete chytit dobrý místo jak na západ nebo východ, tak doporučuji vyrazit dříve a podchytit si to. :) Kousek od tehlé vyhlídky je ještě jedna, ale tu jsme teď nedali. Třeba někdy příště..
No a spaní. Říkali jsme si, že budeme slušní a pojedeme do kempu. No, jenže kemp byl full, tak jsme se vrátili na cestu pod vyhlídkou a zaparkovali to u nějakého opuštěného hotelu nebo muzea. Moc nevíme co to bylo, ale bylo to lehce strašidelný. Ale jako kemp dobrý. Nejdříve jsme dali koupačku v Bledu, okolo jezera je spousta vstupů do vody. Stačí si vybrat. :) Po návratu k autu jsme připravili auto na spaní, vyndali stoleček a židličky, udělali véču na grilu, dodělali pár fotek z prvního dne a šli jsme spát.
PÁTEK
Ráno nás čekal brzký budíček na východ. Co Vám budu povídat, byla jsem ráda, že jsem noc u strašidelnýho baráku přežila. :D Nicméně, budíček zazvonil, „rychle“ se obléci, foto batůžky na záda a šup na kopec. Kuba nám na cestu vzal vodu, dal jí do svého termo hrníčku na kafe… Při běhu do kopce jsem se napila a málem mě trefil šlak z tý kafový vody. :D Nakonec jsme ale v pořádku vyšplhali až nahoru a sedli si na naše místa z předchozího dne. :) Východ byl pomalý a než se vyhouplo sluníčko přes hory, tak se vyhlídka komplet celá zaplnila lidma. (Tímto zdravím slečnu, která po mě chtěla fotku s východem slunce na její fotťák. )
Po návratu k autu jsme uklidili postel a vyrazili směr soutěsky Vintgar Gorge, které byly jen 15 minut od Bledu. (Soutěsky: vstup pro dospělého stál 5€ a parkovné bylo bez poplatku) Tam jsme dorazili (cca 8 hodin ráno) mezi prvníma, což byla výhra v loterii. Celé soutěsky jsme měli jen a jen pro sebe (dohromady jsme se tam potkávali jen v šesti lidech). V klidu jsme si mohli pofotit, co jsme jen chtěli a bez lidí. Je tám krásně průzračná voda, dřevěné lávky a místy můžete vidět krásně až na dno tůněk (cca 3m hloubka). Okolo půl desáte už se začal valit dav lidí a vyfotit nějakou část klidnou bez nohy bylo doslova nemožné… Na konci soutěsky byla možnost se i vykoupat pod „vodopádem“, ale Kaufmannka a Fišer si nevzali plavky, takže měli smůlu. :D Koupili jsme si aspoň zmrzlinu a vyrazili zpět. Cestou k autu nás překvapila nebo možná šokovala fronta u kasy. (10 hodin dopoledne) Takže když budete moci, tak opravdu doražte dříve. :)
Ze soutěsek jsme se projeli naposledy okolo jezera Bled a zamířili jsme k Bohinjskému jezeru. Cesta tam byla krásná. Ta příroda prostě stojí za to. :) Když jsme dorazili k jezeru, tak bylo všude narváno. Naštěstí jsme si popojeli o kousek dál a zaparkovali vedle kostela Církvi sv. Duh. (Na parkovišti se mohlo stát je 2h, což bylo pronás úplně v pohodě. Čekala nás totiž ještě cesta o kousek dál.) Vzali jsme tedy deku, ručníky a šli sebou plácnout k vodě. :) I když tady na tom místě nebylo plno, tak počítejte s tím, že bude těžké najít klidné místo.
Když jsme si odpočinuli, tak jsme vyrazili směr vodopády Savica. Ty jsou pod jednou z oficiálních tras/cest na horu Triglav. Na parkovišti zaplatíte 3€ za auto s tím, že to je na 3 hodiny, ale nikdo to tam neřešil. Zaparkovali jsme auto, dali kafe u auta a opět office. Upravili jsme pár fotek a vyrazili na jídlo do restaurace u parkoviště. Byla tam krásná nová roubenka a nádherně voněla dřevem. Jediné mínus bylo, že okolo restaurace lítalo hrozně moc vos. Neútočily, ale neustále se nám koupaly v pití. :D Po jídle, cca 5 hodiny odpoledne, jsme odvážně vyrazili směr Dom na Komni, který byl 2h a 45 minut do kopce.
Cesta se dala, zhruba do 3/4 jsem vylezla bez problémů, i když nás šikanovali například dva běžci, který ten celý kopec VYBĚHLI !!! Myslela jsem, že mám halucinace. :D Poslední část kopce byla ale už peklo pro mě. Chytla mě kyčel z loňského úrazu a co krok, to šílená bolest. Nakonec jsme to společně zvládli a vyšplhali se až na Dom na Komni. Tam jsme si dali pití, já prášek na bolest, pokochali jsme se výhledem a zamířili jsme zpět dolů. Po chvilce prášek zafungoval a já mohla aspoň nějak normálně cupitat dolu. :) Cestou se nám i velmi rychle setmělo a poslední část kopce jsme šli za úplné tmy. K autu jsme dorazili až v deset, dali si rychlou koupačku v potoku ( Jako na potvoru zrovna někdo musel jít okolo a hezky si na mě posvítit baterkou… já jak jinak než nahoře bez, že.. :D ). Po vykoupání jsme šli rovnou spát a nabrat sílu na další den. :) ….pokračování příště…
Mějte se zatím hezky, pod článkem máte celou galerku a do komentářů pište případně dotazy ohledně technické stránky cestování a spaní v autě. Bude na to samostatný článek. :) Jo a Kubajszuv článek z prvních dvou dnů najdete ZDE.
Vaše M.
Srp 04, 2017 @ 12:14:16
Nádherná místa! Hned si je musím označit na mapě, abych měla nové tipy na výlety :-)